Na přechod nejvyššího pohoří Rumunska - Fagaraše - jsme se dlouho těšili. Krajiny "divokého" Balkánu jsme zatím znali jen z vyprávění a cestopisů. Jelikož se všechny turistické chaty ve Fagaraši nacházejí dosti nízko (kolem 1400 m), kempovali jsme celou dobu "nadivoko". Pozor jsme si museli dávat jen na to, abychom si nocleh naplánovali u nějakého vodního zdroje. Prameny jsou relativně dobře rozpoznatelné z mapy. Už před odjezdem jsme však byli varováni před místní vodou, protože je velmi často znečištěná (buďto procházejícími stády ovcí nebo odpadky(!)) a dost často tak lidem způsobuje střevní potíže. Proto jsme se snažili nabírat vodu přímo u vývěru ze země a vodu z jezer používat jen v nejnutnějším případě a výhradně na vaření. Přechod hlavního hřebene Fagaraše je výborně značený (buďto bíle lemovaným červeným křížem či červeným pruhem uvnitř dvou bílých). V kombinaci s mapou vůbec nebylo zapotřebí buzoly. Často jsme během dne potkávali pasáky ovcí či koní, kteří většinou působili velmi plaše a po svazích proháněli svá stáda převážně v gumácích :) Stáda ovcí hlídala ponejvíce smečka 2-4 ovčáckých psů, kteří k nám někdy s hrozivým štěkotem přiběhli a snažili se nás zastrašit. Jejich pánem byl vždy pouze bača a každého jiného považovali za nepřítele stáda.

Naše cesta

1. den
Dopoledne přijíždíme do vesnice Turnu Rosu, která leží na severozápadním konci pohoří. Fagaraš nás přivítal modrou oblohou a vysokými teplotami. Před námi je úvodní nástup na hřeben. Cesta vede nejprve lesem, později klečí a pastvinami. Míjíme první stáda ovcí a stan stavíme v malém sedýlku poblíž pramene přibližně ve výšce 1600 m. Ovčáčtí psi, které dnes potkáváme, jsou klidní; tiše nás zdálky pozorují.

2. den

Od rána dále stoupáme příjemnou travnatou pěšinou a kolem nás se pasou další stáda, tentokráte i koní a oslů. Přes vrchol Budislavul (2343 m) se dostáváme až k jezeru Avrig (2011 m). Nejprve na jezero shlížíme shora - je krásně modré a my už se těšíme na koupání. Přímo nad jezerem se tyčí štít pokrytý nádherným mechem a trávou. Když ale sestoupáme k jezeru, jsme strašně zklamaní, neboť všude kolem jezera se nachází neskutečné množství odpadků včetně obrovské hromady zrezivělých konzerv. Vůbec se nám na tomto místě nechce stanovat, proto se rozhodneme pokračovat dále v pochodu, přestože se obloha pozvolna zatahuje a začíná jemně mrholit. Cestička se brzy mění v kamenitou. Přes vrchol Scara (2306 m), z něhož je výhled do krásných údolí na severní straně, dojdeme až k sedýlku, v jehož blízkosti vyvěrá voda. Rozbalíme stany a vaříme večeři. Během noci se rozprší a zvedá se vítr.

3. den
Ráno nás vítá oblačnou oblohou a velmi silným větrem. Zpočátku zvažujeme ústup do údolí - před námi je totiž náročný úsek cesty. Nakonec ale vyrazíme dále po hřebeni směrem k vrcholu Serbota (2331 m), za nímž následuje - v takto silném větru - obtížná část: přechod skalnatého sedla mezí Serbotou a vrcholem Negoiu. Tomuto místu se však naštěstí lze vyhnout, a to sestupem do jižního údolí, odkud vystoupáme po žluté značce přímo na Negoiu (2535 m) - druhý nejvyšší vrchol Fagaraše. Výhled z Negoiu je fantastický. Po chvíli odpočinku se vydáváme dál směrem k Drákulově soutěsce. Jedná se o kamenitou rokli s řetězy, která ovšem za sucha nepředstavuje velký problém. Brzy nato scházíme k jezeru Caltun (2147 m), na jehož břehu stavíme v ukrutném větru stan. Večer se definitivně zatahuje a kolem půlnoci začíná pršet. Zanedlouho poté se strhne bouřka. Sotva spíme, ale zatím je bouře tak 5-10 km daleko. V pět hodin ráno bijí blesky přímo do vrcholů nad jezerem a to už zbabělejší půlka výpravy začíná plašit :) V šest se počasí na chvíli zklidní a když vykoukneme ze stanu, vidíme po svahu hory padat kameny...

4.-5. den
Kolem osmé začíná znovu pršet, naštěstí blesky jsou ty tam. Cesta vede spíše lehčím terénem s několika řetězy; i za mokra se nám jde dobře. Vzhledem k počasí je jasnou volbou sestup k Čaučeskovu tunelu, kde je několik turistických chat. V jedné z nich trochu usušíme mokré věci a dáváme si oběd. Cestu z tunelu lemuje řada stánků, kde jsou k mání různé tradiční výrobky včetně ovčích sýrů a uzenin. Čaučeskův tunel na nás působí dost ošklivě - jedná se o obousměrnou, neosvětlenou cestu příčně skrz hlavní hřeben Fagaraše. Stále vytrvale prší, a proto - ač neradi - sjíždíme dále do údolí. Poté se přesouváme dále na západ do druhého nejvyššího pohoří Rumunska - Retezatu - a doufáme, že k nám bude počasí přívětivější. Nocujeme ve vesnici Gura Zlata.

6. den









Probouzíme se do slunečného jitra a nálada se nám zlepšuje o sto procent. Před námi je dvoudenní trek Retezatem a předsevzetí vynahradit si předchozí promarněný den. Pochod začínáme u nádrže Gura Apei prudkým stoupáním serpentinami. Po namáhavém výstupu lesem se před námi konečně rozprostře krásná náhorní plošina Zlata. Máme před sebou již klasický obrázek volně pasoucích se koní a ovcí. Zanedlouho dojdeme k výhledu do údolí říčky Zanoguta, jež vypadá tak panensky, že si říkáme, že ti medvědi, kteří zde žijí, se musejí pohybovat právě v těchto končinách. Za další chvíli již vidíme jezero Zanoaga, u něhož se krčí malá chata. Ta patří jednomu ze správců přírodní rezervace, jenž dohlíží na udržování čistoty kolem plesa. V plese platí zákaz koupání. Rezervace je těsně přimknutá k oblasti, ve které se zrovna pohybujeme, a je veřejnosti nepřístupná. Existence rezervace má za následek to, že Retezat je mnohem méně zaplaven odpadky než Fagaraš. Kolem druhé hodiny rozbalíme stan na vyhrazeném místě poblíž jezera a rychle vaříme oběd, abychom stihli ještě nějaký malý výlet nalehko.

Po obědě se rozhodneme udělat si procházku směrem k jezeru Bucura. Asi za hodinku a čtvrt dojdeme do sedla u vrcholu Judele. Z něj se nám naskytne výhled na jezerní plošinu s dominujícím plesem Bucurou. Nad jezerem se tyčí nejvyšší hora Retezatu - Peleaga (2509 m), jejíž vrcholek je zahalen v mráčcích. Protože se čas nachyluje, rozhodneme se sejít ze značky do údolí k jezírku Judele a vrátit se zpět ke stanu. Po cestě bojácnější polovina naší výpravy stále hlučí, aby zaplašila zmije :) Návrat údolím je nádherný; míjíme několik malých jezírek spojených průzračným, jakoby "vydlážděným", potokem.

7. den
Dnes máme na programu podniknout opět výlet nalehko, tentokráte dopoledne, a poté se vrátit do Gury Zlaté. Cílem dopoledního výletu je vrchol Retezat (2485 m). Cestou k němu procházíme okolo jezírka Agatat a po krátkém stoupání do dalšího sedla se nám otevírá krásný výhled přímo do rezervace. Když konečně vyšplháme na Retezat, je už půl jedenácté. Rychle uděláme pár fotek a pádíme stejnou cestou směrem ke stanu. Tam dojdeme s jazykem na tričku před druhou hodinou a v rychlosti se balíme. Po výstupu na planinu Zlatou se opět kocháme jejím půvabem a nakonec trpíme dlouhatánským sestupem do vesnice. Dnes jsme zdolali kolem 2000 m klesání a 800 m stoupání, takže v cíli se přesvědčujeme, že necítíme bolest :) Ale stálo to za to - Retezat nám splnil všechna naše očekávání.